Experimentální inzulínová náplast by mohla nahradit injekce

Nový polymer pomáhá inzulinu projít kůží bez jehel nebo poškození kůže.

Tento přístup může otevřít dveře k neinvazivnímu podávání dalších velkých léků. Ve studiích na zvířatech fungoval inzulín podávaný kůží stejně dobře jako injekce.

Transdermální podání léků je dobře zavedené pro malé molekuly, což nabízí pohodlí a dobrou přilnavost.

Vnější vrstvy kůže však tvoří účinnou bariéru proti větším molekulám, včetně proteinů a peptidů, jako je například inzulín.

Stávající metody pro zvýšení propustnosti kůže, včetně mikrojehel, ultrazvuku a chemických zesilovačů, bývají invazivní nebo mohou poškodit strukturu kůže, což snižuje možnost dlouhodobého používání.

Výzkumníci hledají způsob, jak dodávat inzulín přes neporušenou kůži, aniž by byla ohrožena jeho ochranná role.

Rychlý polymer propustný pro kůži

Rongjun Chen, Youqing Shen, Jiajia Xiang, Ruhong Zhou a jejich kolegové představují polymer označovaný jako OP. Tento polymer může rychle procházet různými vrstvami pokožky díky interakci s přirozeným pH pokožky.

Když je OP spojen s inzulínem, působí jako nosič, který umožňuje inzulínu překročit kožní bariéru a vstoupit do krevního oběhu. Jakmile je inzulín v oběhu, hromadí se v tkáních klíčových pro kontrolu hladiny glukózy v krvi, včetně jater a kosterních svalů.

Výsledky testů

U diabetických myší a miniprasat aplikace OP inzulínu na kůži snížila hladinu glukózy v krvi do normálního rozmezí během jedné až dvou hodin. Účinek byl podobný tomu, kterého bylo dosaženo při injekčním inzulínu, a trval až dvanáct hodin.

Důležité je že polymer nenarušil architekturu pokožky, nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky na kožní buňky, krevní buňky ani hlavní orgány, jako jsou játra a ledviny a inzulín si po transportu u OP zachoval svou biologickou aktivitu

Simulace molekulární dynamiky naznačily, že podaný inzulín, se stále může účinně vázat na inzulínové receptory, což podporuje myšlenku, že jeho funkce je zachována.

Co je potřeba před klinickým použitím

Studie naznačuje, že OP může dosáhnout smysluplné pronikání do kůže, aniž by fyzicky narušil pokožku.

Pokud by tento předpoklad byl potvrzen u lidí, mohlo by to poskytnout bezjehlovou alternativu pro podávání inzulínu a potenciálně platformu pro další velké biomolekuly.

Nicméně se dále musí zkoumat dlouhodobá bezpečnost opakované aplikace, přesná kontrola dávky, účinky u různých druhů kůže a také praktické aspekty designu náplasti nebo krému pro denní využití.

ZDROJ: Diabetes.co.uk