Cestování

Sladké cestování

Po záchytu jsem měla obrovský strach. Budu moci ještě dělat svou nejoblíbenější věc na světě? Budu moci cestovat? Budu moci si zajít do restaurace a dát si tam cokoliv na co budu mít chuť? Začátky byly náročné. Byla jsem ještě dítě a rodiče měli obrovský strach, který postupem času vymizel. Začali jsme žít život jako před diabetem. Velmi nám pomohl můj CGM, který nás stále informoval o mojí glykemii. Mohli jsme pak jídlo přizpůsobovat aktuální glykemii a průběžně jídlem dolaďovat hladinu glykémie. Další level byla inzulinová pumpa, která je také šikovným pomocníkem. Nemusíte vytahovat inzulinové pero, stříkačku, pumpa vše diskrétně zvládne sama.

Návštěva restaurací

Další otázkou po záchytu samozřejmě je, jak zvládneme návštěvu restaurace? Jak zvážit jídlo? Budu si moci ještě někdy něco dobrého „venku“ dát? Začátky byly náročné. Nosili jsme s sebou váhu a jako kontrolor největší vážili přílohu. Kdejaký pan číšník si musel myslet, že jsme asi kontrola. Časem jsme už začali dávky lépe odhadovat, protože samozřejmě – trénink dělá mistra. I zde nám byl důležitým přítelem CGM, který dával možnost při špatném odhadu doladit dávku inzulínu nebo dával informaci o tom, že jsme to s inzulinem přehnali.

Ještě stále si říkáte, jak se na můj web o DM1 hodí cestování a jídlo? Já myslím, že pro ty, co se zatím trošku bojí, může být naše cestování inspirací a také podporou, jak učinit krok do neznáma. Od starých mazáků budu ráda, pokud nám dají svůj tip na sladké cestování…

Co jsem tím vším vlastně chtěla říci? NEVZDÁVEJTE SE SVÝCH SNŮ! Všechno jde, když se chce… i když s trošku těžším batohem na zádech (plným jídla a dia krámů)/ zátěží na bedrech…