14. listopad - Světový den diabetu
Opět si připomínáme Světový den diabetu.
Světový den diabetu připadá každý rok na 14. listopadu. A proč zrovna 14. listopadu? Protože právě 14. listopadu 1891 se narodil Frederick Banting, který je pro nás diabetiky opravdu důležitý. Právě jemu vděčíme za náš život. Objevil totiž inzulin. Do doby jeho objevu byli všichni s diabetem 1.typu odsouzeni na smrt. Připomeňme si tedy základní události, které vedly k tomuto obrovskému objevu.
Frederick Banting
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie:
Narození: 14. listopadu 1891 Alliston
Úmrtí: 21. února 1941 (ve věku 49 let) Musgrave Harbour
Příčina úmrtí: letecká nehoda
Sir Frederick Grant Banting byl kanadský lékař, který objevil léčebné účinky inzulinu a se svým spolupracovníkem Charlesem Bestem jej izolovali ze slinivky břišní. Za tento objev, který znamenal zásadní pokrok v léčbě cukrovky, mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu roku 1923. Na Měsíci je po něm pojmenován kráter Banting.
Frederick Banting se narodil jako nejmladší z pěti dětí na farmě blízko Allistonu v kanadské provincii Ontario. Po studiích na střední škole začal v roce 1912 studovat medicínu na univerzitě v Torontu. Po vypuknutí 1. světové války se v roce 1914 přihlásil do armády, ale nebyl přijat kvůli špatnému zraku. V roce 1916 získal titul bakaláře a stal se zdravotníkem kanadského armádního sboru. Prodělal tažení do Evropy a sám byl raněn v bitvě u Cambrai roku 1918. Byl vyznamenán britským vojenským křížem za statečnost.
Po návratu do Kanady pracoval v dětské nemocnici a otevřel si lékařskou praxi v malém městečku London, Ontario. Praxe nebyla příliš úspěšná a Benting přijal místo lektora ortopedie na západní univerzitě v Ontariu. V letech 1921–1922 vyučoval farmakologii na univerzitě v Torontu. V roce 1922 získal titul doktora medicíny.
Banting se o problematiku cukrovky zajímal již několik let a znal vědecké práce z tohoto oboru, které ukázaly, že příčinou jejího vzniku je nedostatek hormonu inzulin vylučovaného ve slinivce břišní. Rozhodl se prozkoumat možnost, jak tento hormon ze slinivky získat a použít jej pro léčbu. Obrátil se na profesora Macleoda, který mu ve fyziologickém ústavu univerzity v Torontu poskytl zařízení pro experimentální práci a také asistenta, studenta medicíny Charlese Besta. Od května 1921 prováděli pokusy na psech, později používali i zárodky jiných zvířat. Z Langerhansových ostrůvků ve slinivce se jim podařilo izolovat látku, kterou nazvali isletin. Jeho účinky vyzkoušel Banting na svém spolužákovi Gilchristovi, který se stal členem jejich výzkumného týmu společně s biochemikem Jamesem Collipem. Ten objevil novou metodu pro čištění isletinu a usnadnil tak jeho výrobu pod názvem inzulin. Začátkem roku 1922 dostal první inzulinové vzorky k použití bostonský diabetolog E. P. Joslin, který je aplikoval 14letému chlapci jménem Leonard Thompson, což byl první léčený diabetik na světě. V roce 1923 byla Bantingovi a Macleodovi za objev inzulinu udělena Nobelova cena. Banting polovinu své odměny věnoval asistentu Bestovi, Macleod zase biochemiku Collipovi.
Banting byl jmenován profesorem na Torontské univerzitě, získal doktorát věd a mnoho čestných funkcí a titulů v Kanadě i v zahraničí. Kanadská vláda mu navíc přiřkla životní rentu a v roce 1934 byl slavnostně povýšen do šlechtického stavu.
Od roku 1938 se zkoumal fyziologické problémy pilotů při letu a prováděl klinické šetření pro královské kanadské letectvo (RCAF). Během 2. světové války se zabýval také možnostmi léčby popálenin a působil jako styčný důstojník mezi britskou a severoamerickou zdravotní službou. Při výkonu této služby 21. února 1941 tragicky zahynul při letecké nehodě nad Musgrave Harbour v kanadském Newfoundlandu, když letadlu Lockheed L-14selhaly oba motory. Banting havárii přežil, ale na následky poranění druhý den zemřel.